Novinka u výpočtu výše výživného: Ministerstvo spravedlnosti představilo novou tabulku

Většina z Vás jistě zaregistrovala, že během měsíce září zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti ČR novou doporučující tabulku pro určení výše vyživovací povinnosti k nezletilým dětem.

Smyslem tohoto článku je porovnat novou tabulku výživného s původní a rozebrat jednotlivé rozdíly, které více pomohou klientům zorientovat se v nové tabulce a utvořit si tak lepší představu o tom, co mohou v rámci soudního řízení čekat. Rozdíly se pokusím rozebrat v rámci jednotlivých kroků při stanovování výživného.

1.

Prvním krokem při stanovení výše výživného povinného rodiče dle tabulky prezentované ministerstvem je určení jeho čistého měsíčního příjmu (zde si rovnou dovolím upozornit, že soud zkoumá celkové majetkové poměry a nikoliv pouze čistý měsíční příjem). Tento krok je shodný jak u nové, tak u původní tabulky. V praxi to probíhá tak, že soud vyzve zaměstnavatele povinného rodiče, aby vystavil potvrzení o výši příjmů a tento zaslal soudu. Soud zpravidla žádá potvrzení za posledních 6 měsíců, ale může požadovat i potvrzení za delší časové období. Osoby samostatně výdělečně činné pak předkládají daňové přiznání (za poslední rok/poslední dva roky podle uvážení soudu). Nutno ovšem dodat, že mimo příjmů ze závislé činnosti či příjmů z podnikání se do čistého příjmu započítávají i příjmy z nájmu, státní příspěvky, apod.

2.

Druhým krokem je zařazení dítěte do příslušné životní etapy. Zde pak již dochází k zásadní změně oproti původní tabulce, kdy nově se namísto věku dítěte posuzuje dosažený stupeň vzdělání. Tabulku tedy máme rozdělenou na 4 životní etapy, a to předškolní věk, I. stupeň ZŠ, II. stupeň ZŠ a poslední etapou je SŠ a vyšší vzdělávání. Věk už je v tabulce uváděn pouze jako doplňkový údaj.

Z praxe mohu potvrdit, že tato změna lépe reflektuje skutečné potřeby nezletilých dětí, kdy např. sedmileté dítě může stále navštěvovat předškolní zařízení, anebo patnáctileté dítě může být stále na II. stupni ZŠ. Dle původní tabulky by každé z dětí spadalo do jiné kategorie, nově tomu tak není. Tuto změnu beru jako velice pozitivní, neboť nevidím logický důvod pro to, aby se při stanovení výše výživného pro patnáctileté dítě navštěvující devátou třídu vycházelo z jiné tabulkové hodnoty, než např. u jeho spolužáka, kterému by tou dobou bylo pouze čtrnáct let.

Další viditelnou změnou je, že nová tabulka výživného již nepracuje s procentuálním rozmezím, ale vždy uvádí konkrétní procento z čistého měsíčního příjmu povinného rodiče. Se zavedením konkrétní procentuální výše výživného pak souvisí i zakomponování zcela nového kritéria, a to počet vyživovacích povinností.

Na vysvětlenou uvádím, že soudy i před vydáním nové tabulky výživného zohledňovaly počet vyživovacích povinností povinného rodiče. Pokud měl povinný rodič řekněme tři děti (= tři vyživovací povinnosti), tak pokud rozmezí výše výživného činilo např. 11 % - 15% z čistého příjmu, tak se soudy zpravidla držely té spodní hranice. Naopak pokud měl povinný rodič pouze jednu vyživovací povinnost, tak soud zpravidla vycházel z vyšší hranice procentuálního rozmezí. V rámci nové tabulky již počet vyživovacích povinností není kritériem zohledňovaným pouze v rámci uvážení soudu, ale jedná se již o jasně dané kritérium, se kterým se musí při stanovení výše výživného počítat.

Zavedení konkrétní procentuální sazby považuji rovněž za krok správným směrem, neboť rodiče si mohou udělat konkrétnější představu o tom, v jaké výši by mohlo být výživné stanoveno. Někteří z Vás si možná řeknou, že není podstatné, zda hradím výživné 8.000,- Kč nebo 10.000,- Kč, ale pro mnohé to představuje celkem zásadní rozdíl, který může značně zkomplikovat rodinné hospodaření.

3.

Když pak máte stanovený čistý měsíční příjem povinného rodiče, životní etapu dítěte a počet vyživovacích povinností povinného rodiče, tak protnete příslušný řádek životní etapy dítěte s příslušným sloupcem počtu vyživovacích povinností. Protnutím těchto hledisek v tabulce dojde k určení podílu z průměrného čistého měsíčního příjmu rodiče vyjádřeného konkrétním procentem.

Částka, ke které dospějete výše uvedeným postupem, ovšem zpravidla nebude částkou konečnou. Při stanovení konkrétní výše výživného je totiž nutné zohlednit rovněž to, v jaké míře se povinný rodič o dítě reálně stará a obstarává jeho obvyklé potřeby. Pomocné kritérium je počet dní, ve kterých povinný rodič o děti pečuje a zajišťuje jejich každodenní potřeby. Nejedná se ovšem o jediné pomocné kritérium. Zcela jednoznačně bude nutné do výše výživného promítnout i skutečnost, že povinný rodič např. zcela hradí nezletilému soukromou školu, zvláštní zdravotní pomůcky, apod.

Je tedy nutné konstatovat, že přestože nová tabulka je v mnoha ohledech konkrétnější a transparentnější než tabulka původní, tak ani ona nedokáže zohlednit všechna specifika, se kterými se soudy v rámci rozhodování o výživném musí vypořádat.

4.

Nová tabulka pak zcela nově obsahuje řádek označený jako "kontrolní částka". Ministerstvo tímto výslovně pamatuje na případy, kdy bude výše popsaným způsobem vypočtená částka výživného příliš vysoká ve vztahu k možnostem povinného rodiče. Při stanovení výše výživného je tedy nutné pamatovat i na částku, která by povinnému rodiči měla zůstat na uspokojování jeho vlastních životních potřeb.

Vyjma situace, kdy má povinný rodič pouze jedno dítě (tedy jednu vyživovací povinnost), se kontrolní částka vypočítává vždy dvěma různými způsoby. Následně se vybere ten výsledek, který je pro povinného rodiče příznivější.

Kontrolní částka se určuje jednak procentem z příjmu dle předmětné tabulky, a jednak pevnou částkou. Pevná kontrolní částka se určuje s využitím tzv. nezabavitelné částky, která se jinak používá při výpočtu srážek z příjmu povinného v případě exekuce či oddlužení. Nejjednodušší postup, jak se dopátrat nezabavitelné částky, je zadat potřebné údaje do internetových kalkulaček (např. kalkulátor Ministerstva spravedlnosti). Zavedení kontrolních částek má význam zejména pro rodiče, kteří mají více vyživovacích povinností.

Lze shrnout, že nová tabulka jistě přinesla precizaci jednotlivých kategorií a větší transparentnost při výpočtu konkrétní výše výživného. Je ovšem mít stále na paměti, že se jedná pouze o doporučující tabulky, tedy pro soudy nejsou závazné (přestože z nich zpravidla soudy vycházejí).

Soudy rovněž musí při svém rozhodnutí reflektovat všechna specifika daného případu a další zákonem dané okolnosti (např. celkové majetkové poměry povinného rodiče a odůvodněné potřeby nezletilého dítěte). Jednoznačně by tedy neměla nastat situace, že rodič, který aktuálně nemá finanční příjem, přitom vlastní několik nemovitostí, nebude muset hradit výživné. Rovněž není důvodné, aby rodiče, kteří mají statisícové/milionové příjmy, hradili např. 50.000,- Kč výživné na roční dítě, protože je zcela evidentní, že potřeby v takovéto výši takto staré dítě nemá.

I přes výše nastíněné postupy stanovení výše výživného se bohužel stává, že soudy postupují překvapivě a ne zcela transparentně, kdy do výše výživného nepromítnou zásadní okolnosti a naopak. Je pak úkolem nás advokátů, abychom soudy nasměrovali ke "správnému" řešení (samozřejmě ke správnému z pohledu našeho klienta), případně poučili klienta o možnosti podat opravné prostředky a zkusili druhého kolo u odvolacího soudu. V tomto směru pak za zásadní argumentaci považuji to, že nová tabulka vznikla na základě analýzy soudních rozhodnutí a byla v průběhu tvorby konzultována s odborníky, kteří se dlouhodobě věnují tématu výživného. Pokud se tedy soud v konkrétním případě neodůvodněně odchýlí od výše uvedené tabulky, která vychází ze soudních rozhodnutí, lze argumentovat požadavkem předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jež je součástí práva jedince na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nad rámec tohoto článku pak uvádím, že pokud by Vás zajímaly konkrétní postupy ministerstva při sestavování tabulky, tak můžete navštívit stránky vyzivne.justice.cz, kde je možné dohledat nejen novou tabulku výživného, ale i manuál a další informace o tom, jak tabulka vznikala.