V následujícím článku se zaměřím na celkem aktuální otázku týkající se "valorizace" vnosů a investic v rámci vypořádání společného jmění manželů a překvapivé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které zásadně mění přístup soudů v této věci. 

Vnos/investice

Pro lepší orientaci nejprve vysvětlím, co se v rámci společného jmění manželů (dále jen "SJM") považuje za "vnos" a "investici".

Pokud se manželé před notářem nedohodou na jiném majetkovém režimu, nebo pokud není odlišný majetkový režim založen rozhodnutím soudu, tak platí, že do SJM náleží vše, co jeden z manželů nebo manželé společně získali za trvání manželství.

Jedná se tedy o věci movité i nemovité, příjmy ze zaměstnání, příjmy z podnikání, příjmy z nájmu (byť je nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů), finanční prostředky na bankovních účtech, spořících účtech, životní pojištění s investiční složkou apod. SJM zahrnuje rovněž dluhy, které manželé převzaly společně za trvání manželství, ale i dluhy, ke kterým se zavázal jen jeden z manželů, ledaže by se jednalo o dluhy, ke kterým by se jeden z manželů zavázal bez souhlasu druhého manžela, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Nicméně jak tomu bývá, tak z výše uvedeného pravidla existují jisté výjimky upravené v ustanovení § 709 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Pro účely tohoto článku postačí uvést, že do SJM nenáleží to, co jeden z manželů nabyl darem, děděním nebo jinými slovy, pokud některý z manželů za trvání manželství získá finanční prostředky nebo jiný majetek v rámci dědického řízení nebo jej obdrží od kohokoliv darem, jedná o jeho výlučný majetek, do SJM tedy nespadá.

Pokud se pak některý z manželů rozhodne finanční prostředky získané v rámci dědického řízení nebo darem, případně finanční prostředky, které již měl "našetřené" před uzavřením manželství, vložit do společného majetku, např. na pořízení či rekonstrukci nemovitosti, tak se jedná o tzv. vnos do SJM.

Na druhé straně rovněž může nastat situace, kdy ze SJM jsou použity finanční prostředky na majetek, který náleží pouze jednomu z manželů. Typickým příkladem jsou finanční prostředky - příjmy, které manželé získali za trvání manželství, a tyto jsou použity opět např. na rekonstrukci domu, který jeden z manželů vlastnil již před uzavřením manželství nebo který nabyl darem či jako dědictví. V takovém případě pak hovoříme o investici ze SJM do výlučného majetku jednoho z manželů.

Za zvláštní případ investice se považuje i splácení výlučného dluhu jednoho z manželů. Typickým příkladem je splácení hypotečního úvěru, který si jeden z manželů obstaral ještě před uzavřením manželství, přičemž jednotlivé splátky jsou hrazeny z finančních prostředků náležejících do SJM. Nicméně upozorňuji, že investice v podobě splátek dluhu nepodléhají valorizaci, a proto se jich další obsah tohoto článku dále netýká.

Valorizace

Od účinnosti současného občanského zákoníku (tedy od 1. 1. 2014) platí, že hodnota toho, co ze SJM bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela (investice), stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na SJM (vnos), se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen - valorizace vnosů a investic.

Značná část klientů pak bývá v rámci právní konzultace překvapena, že druhý z manželů má v rámci vypořádání SJM nárok na vyšší částku, než kolik původně předpokládali.

Lze to prezentovat na zjednodušeném příkladu. Manželé společně kupují nemovitost v hodnotě 4.000.000,- Kč. Jeden z manželů obdržel darem finanční prostředky ve výši 2.000.000,- Kč, které použil na koupi této nemovitosti. Hodnota nemovitosti následně vzrostla z 4.000.000,- Kč na 6.000.000,- Kč, přičemž při vypořádání SJM je nutné vycházet z aktuální hodnoty nemovitosti.

Před účinností současného občanského zákoníku se postupovalo tak, že manžel, který v rámci vypořádání SJM má zájem získat nemovitost do svého výlučného vlastnictví, musí "vyplatit" druhému z manželů jednak 2.000.000,- Kč, tedy částku, kterou druhý manžel ze svých výlučných prostředků použil na koupi nemovitosti, a dále pak polovinu z hodnoty nemovitosti ponížené o částku, která bude druhému z manželů vyplacena jakožto kompenzace jeho vnosu, tedy další 2.000.000,- Kč. Manžel, který tak získal nemovitost do svého výlučného vlastnictví, musel druhému manželovi (který do nemovitosti vložil vlastní finanční prostředky) uhradit celkem 4.000.000,- Kč.

Dle současného občanského zákoníku je ovšem nutné vnos zvýšit anebo snížit s ohledem na růst hodnoty nemovitosti. Poměr vnosu manžela oproti zaplacené kupní ceně za nemovitost činí v uvedeném příkladu 50%. Hodnota nemovitosti se od zakoupení zvýšila o 2.000.000,- Kč. Valorizovaný vnos v takovém případě činí 3.000.000,- Kč, což je součet hodnoty původního vnosu ve výši 2.000.000,- Kč a částky 1.000.000,- Kč, jež představuje vyjádření 50% z navýšení hodnoty nemovitosti, a to od jejího zakoupení až do okamžiku zániku SJM. Druhému manželovi by dále shodně náležela polovina z hodnoty nemovitosti ponížená o částku, která bude druhému z manželů vyplacena jakožto kompenzace jeho výlučného vnosu, tedy další 1.500.000,- Kč. Vypořádací podíl manžela by v takovém případě činil 4.500.000,- Kč, tedy o půl milionu korun více než v předcházejícím případě, což je pro mnoho klientů zajisté citelný rozdíl.

Přelomový rozsudek Nejvyššího soudu ČR

S ohledem na aktuální znění občanského zákoníku soudy od roku 2014 počítaly valorizaci vnosů a investic, což bylo spojeno i s náročným dokazováním a prodlužující se délkou soudního řízení.

Zcela přelomový, a pro mnohé z nás překvapivý, je rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, který stanovil, že vnosy i investice se v rámci vypořádání SJM budou valorizovat pouze tehdy, pokud se na tom manželé výslovně dohodnou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí argumentoval tím, že je nutné primárně vycházet z očekávání manžela, že nebude muset nahradit druhému z manželů více, než kolik tento skutečně vložil do společného majetku (v případě vnosu do SJM), respektive, že manžel nebude muset nahradit více, než kolik bylo do jeho výlučného majetku skutečně investováno (v případě investice do výlučného majetku).

Nechám na každém z Vás, který přístup považujete za spravedlivější, pravdou ovšem je, že zmíněný rozsudek Nevyššího soudu ČR fakticky vrací otázku vnosů a investic před rok 2014, protože jen stěží lze očekávat, že manželé budou natolik informovaní a uvědomělí, že po vstupu do manželství uzavřou dohodu ohledně valorizace vnosů a investic. Rovněž lze předpokládat, že takovou dohodu bude možné uzavřít pouze v době, kdy manželství funguje, neboť po rozvratu manželství již s dohodou nebude souhlasit ten z manželů, pro kterého by valorizace byla méně finančně výhodná.

S ohledem na výše uvedené proto doporučuji, aby se nad otázkou valorizace vnosů a investic manželé zamysleli již na počátku svého manželství a dohodli se, jak k této otázce přistoupí. Dohoda by měla být písemná, aby ji bylo možné prokázat v případném soudním řízení.

Rovněž bude zajímavé sledovat, jak se bude nyní soudní praxe v této otázce vyvíjet, neboť jak jsem již uváděl výše, tak se jedná o celkem překvapivé rozhodnutí, které zásadně doplňuje (či pokud chcete mění) ustanovení zákona. Aktuálně se ovšem jedná o rozsudek zařazený do kategorie A, což znamená rozsudek navržený k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a není důvod, aby se jím soudy nižších stupňů neřídily.